PROHLÁŠENÍ K DNEŠNÍ TZV. ŽRANICI, KTEROU PROTESTUJEME PROTI HLADOVCE ODPŮRCŮ RADAROVÉ ZÁKLADNY
Celý text prohlášení:Jan Tamáš z iniciativy Ne základnám zahájil protestní hladovku proti záměru umístit v Brdech jeden z pilířů našeho budoucího protiraketového deštníku. Rozhodl se tudíž hazardovat se svým zdravím, stejně jako hazarduje s bezpečností naší kotliny, kterou by rád nechal zcela odkrytou před případným raketovým útokem nevyzpytatelných fanatiků. Iniciativa PRO by naopak vzala zavděk přátelsky nabízeným deštníkem a při té příležitosti se i dosyta najedla. Vyhlašuje proto časově neomezený hodokvas za radar.
Jana Tamáše k zahájení hladovky prý dovedla skutečnost, že se vláda neřídí výsledky různých průzkumů veřejného mínění, což ze záhadných důvodů považuje za ohrožení demokracie v naší zemi. „Takhle jsem si demokracii v roce 1989 nepředstavoval. Bohužel mi to až příliš připomíná stejné poměry, jaké tu vládly za minulého režimu,“ říká Tamáš. Nevíme, jaké měl pan Tamáš ve svých třinácti letech bujaré představy o „vládě lidu“, ale my si svobodnou společnost spojujeme i s takovými formalitami, jako jsou volby, princip zastupitelské demokracie a výkon moci v souladu s ústavou. Demokracie v naší zemi bude naopak ohrožena, až naši řádně zvolení zástupci začnou ustupovat davovým vášním. Iniciativa PRO proto vyzývá všechny právoplatné voliče, aby se během ohlášeného hodokvasu dostatečně posilnili a nenechali za sebe rozhodovat vyhladovělé uzurpátory.
Jan Tamáš prý bude v hladovce pokračovat i po případném schválení radaru českým parlamentem, což by naznačovalo, že si nárokuje jakési osobní mimoústavní veto. Avšak možná jsou jeho pupudy mnohem skromější. Jak sám vysvětluje, „Už nemůžu dál přihlížet, jak nám naše ideály mizí před očima.“ A opravdu: Z nedávného výzkumu agentury STEM vyplývá, že víc než polovina občanů vnímá výstavbu radaru sice jako nepříjemnost, avšak zároveň jako něco, co se jich příliš netýká. Celé dvě třetiny dotázaných Čechů navíc připustily, že by se s vybudováním protiraketového radaru, coby důležité součásti obrany NATO, nakonec smířily. Ideály o mobilizaci lidových mas pod praporem „mírového hnutí“ a revolučním rozorání naší parlamentní republiky formou plebiscitu se doslova rozplynuly před očima a Jana Tamáše z toho zřejmě přešla chuť k jídlu. Nám naopak představa nerušeného rozvoje svobodné společnosti, pod ochranou obranného deštníku našeho nejspolehlivějšého spojence, zlepšila apetit.
http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=605086
